Už je to rok a půl, co umřela Barča. Za tu dobu se mnoho událo, ale nebylo dne, kdy bychom si na ni nevzpomněli, téměř vždy se slzami v očích. Barča byla naše sluníčko, v jehož stínu jsme se vyhřívali nejenom my dvounožci, ale i naši ostatní leonci.
Její roli sluníčka převzala Tessinka, na jednu stranu mladý rarášek, čertík a neposeda a na druhou velmi citlivá, milá a přítulná fenka. Tessinka nám pomohla překlenout odchod Fairy do Izraele a moc nám pomohla i po smrti Barči, i když to i pro ni muselo být těžké.
Co jsme netušili, že nám bude muset pomoct překlenout další velkou ránu .... ztrátu Debinky. To byla pro nás další veliká bolest a těžko se s tím stále smiřujeme. Deb měla své osobité kouzlo, vládla naší smečce víc než rok a musím přiznat, že držela otěže opravdu pevně a spravedlivě.
V polovině října jsme zjistili, že má Fabík hodně poškozená játra. Tenkrát mu veterinář nedával moc velkou naději, ale my jsme bojovali. Díky změně stravy se Fabíkovo zdravotní stav postupně zlepšoval a my byli vděční za každý den, který spolu s námi byl - náš veselý, upovídaný Fabík, strejda mnoha našich štěňátek.
Dnes jsme bohužel museli nechat uspat i jeho, vyrostl mu nádor v hlavě a začal způsoboval velké problémy.
Tím se uzavřela jedna krásná kapitola našeho života s leonky. Teď už máme rozečtenou další ... S Tess a Bělinkou ... snad bude stejně krásná a ještě radostnější než ta první...
